ČP Škoda Octavia Cup Weekend

ČP Škoda Octavia Cup Weekend

Po nevydařeném posledním závodu na brněnském okruhu se konečně pohár ČP Škoda Octavia Cup posouvá do Mostu, kde stráví zbylé tři závodní víkendy. Na mostecký okruh jsme byli již od začátku sezóny doslova natěšení.

Díky změně v propozicích, jejíž předmětem je možnost testovat i v pátek ještě před administrativní a technickou přejímkou, jsme si mohli zmíněné netestování vynahradit. První dobrou zprávou bylo zjištění, že motor drží, a že tedy problémy v Brně byly skutečně jen díky zakrytému chladiči. Druhou dobrou zprávou bylo i to, že auto „sedí“ jako dříve. Nicméně navzdory tomu všemu se nám nedařilo zajíždět takové časy jako při dřívějším testování. Příčinu jsme hledali ve velmi teplém počasí, které nesvědčí motorům, ale to jen do doby, co jsme postřehli celkem dobré časy od některých z jezdců ...

Volný trénink v sobotu nepřinesl žádné rozzuzlení. Čas kolem 1,57 byl jen průměrným výkonem, což dokazovalo i umístění (11. místo z celkových 22 jezdců). Měřený trénink se nám vůbec nepovedl, zajetý čas na nových pneumatikách byl dokonce horší než čas zajetý na opotřebených gumách ve volném tréninku. Kvalifikace nám tak přinesla až 14. pozici na startu prvního závodu, což byl zatím vůbec nejhorší výsledek.

Hned po startu se nám však začalo dařit, tedy alespoň na chvíli. Necelá tři kola jsme potřebovali na to, dostat se ze 14. pozice na šesté místo. Do desátého kola jsme najížděli s 200 m náskokem před sedmým Paasonenem, finským soutěžákem, který ještě loni sedlal fabii WRC v barvách továrního týmu škoda motorsport. Od tohoto kola se však začaly dít divné věci kolem brzd. Pedál šel níž a níž a auto postupně přestávalo brzdit. Ve třináctém kole se dostal před nás Paasonen a v posledním sedmnáctém i Albrecht s Charouzem. Byla to smůla, šesté místo by znamenalo pole position na startu druhého závodu, a to mohlo být skutečně zajímavé..... S časovým odstupem se lze dívat na situaci i jinak. Poslední kola se totiž jelo silně za hranou rizika, napumpováním brzdového pedálu se brzdy před zatáčkou připravily a s pomocí štěstí a brzdícího motoru se auto dostalo na požadovanou nájezdovou rychlost. To vše se muselo začít provádět podstatně dříve než u běžně fungujících brzd, což dávalo za námi jedoucím jezdcům šanci předjet nás před zatáčkou „na brzdy“. Zdravé auto v cíli a bodovaná devátá pozice je tak s ohledem na danou situaci velice slušným výsledkem.

Na to, aby byly brzdy do druhého závodu připravené zbývalo asi 100 minut. Vyměnila se brzdová kapalina a přitom se brzdy odvzdušnily. Společně s tím se pochopitelně pracovalo i na ostatních věcech jako např. na nastavení podvozku, poutahování náprav, obutí nových pneu, apod. Již při zaváděcím kole však bylo zřejmé, že brzdy opět nefungují, a že brzdový válec, který jsme v pauze podezírali z dominantního podílu na závadě, skutečně nefunguje. Ještě před startem jsme na „roštu“ zvažovali odstoupení, kterým bychom navíc šetřili zbývající techniku, konečný verdikt jezdce byl však pro jízdu. Start byl asi nejlepší v historii, auto se probojovalo na oblíbené šesté místo, brzděním nebrzděním však šlo postupně dolů. S vypětím všech sil jsme závod dojeli na skvělém osmém místě.