Bilancování motokárové sezóny 2010 aneb rozhovor s Petrem Fulínem jr.
Petr Fulín junior se ve své třetí motokárové sezóně rozhodně nemá za co stydět. V mistrovství ČR obsadil druhé místo, na Slovensku skončil třetí. Třídy "Rotax challenge" se historicky poprvé účastnil i v evropském šampionátu. Nejen na hodnocení uplynulé sezóny jsme se Petra zeptali v přiloženém rozhovoru.
Petře, máš za sebou čerstvě odjetou sezónu 2010, v jakých šampionátech jsi bodoval a jak uplynulou sezónu hodnotíš?
Plán pro tuto sezónu byla má pravidelná účast především v závodech MČR, Rotax eurochallenge a potom i hostování v závodních víkendech, při kterých jsem trénoval zpravidla na mistrovství České republiky. Těmito závody byly závody mistrovství Slovenska, obsahující sedm závodů, z nichž jsem já jel pouze čtyři. Za tři odjeté závody MSR jsem se po škrtání dvou nejhorších závodů dělil s Danem Paprskářem o celkové 3. místo. Poslední závod v Dunajské Stredě byl rozhodující. Ale nakonec jsem dojel první a zajistil si tak třetí místo v MSR. V Českém mistráku jsem po několika úspěšných a neúspěšných závodech skončil celkově druhý. Eurochallenge jsem se letos účastnil poprvé. Závodění zde je naprosto odlišné od českých závodů. Konkurence je obrovská a velice vyrovnaná. Při těchto závodech jsem měl docela smůlu. V žádném víkendu, až na rakouský Bruck kde to znám i z českých závodů, jsem se nedostal do finále. Myslím si, že letošní sezóna byla velice přínosná a to zejména pro pohyb ve startovním poli kde jsem se právě díky absolvovaným evropským závodům výrazně posunul.
Jaký je rozdíl mezi českými a evropskými závody?
Konkrétně v mé kategorii na českých závodech není startovní pole tak nabité. U Evropy je na trati kár až příliš. Většinou nás jede 40-50. Jezdci jezdí s malými časovými rozdíly, což u českých závodů také postrádám.
Vzpomněl by sis jak ses k motokárám vlastně dostal?
K mým šestým narozeninám jsem od taťky dostal malou motokáru. Když mi jí nastartovali, raději jsem utekl, protože motor na mě byl až moc hlučný. Nakonec jsme ale jezdili na letiště kde jsem jezdil jakýsi okruh vyrobený taťkou z pneumatik. Když mi bylo 11, byli jsme ještě s několika lidmi ve stavebninách u nás ve městě kde jsme měli pronajatou asfaltovou plochu, na kterou se postavila dráha ohraničená gumami a kužely. Začalo nás to bavit a další rok jsme s Mírou Kovářem začali závodit.
Jaký byl Tvůj první závod a jak se změnil Tvůj pohyb ve startovním poli?
Můj první závod se konal ve Vysokém Mýtě a byl pořádaný hobby cupem. Rychlejší část startovního pole jsme si s Mírou nechali ujet a závodili jsme mezi sebou. Celý závod jsme jeli v těsném kontaktu. Dnes jsem ke svým soupeřům drzejší a moje předjížděcí manévry jsou jistější, ale myslím si, že je rozhodně co zlepšovat :-)
V čem spočívá případný úspěch či neúspěch a jak vypadá Tvá spolupráce s mechaniky v jednotlivých závodních víkendech?
Úspěch či případný neúspěch spočívá zejména v naladění techniky a mně. Ještě si přesně neumím říct, jak potřebuji nastavit káru, ale myslím, že postupem času si budu umět vyhodnotit jak techniku naladit. Na závody jezdíme už v pátek a někdy i ve čtvrtek, abychom stihli přizpůsobit motokáru trati. Ale s měnícím se počasím a nagumováním asfaltu se mění i nastavení a tak jsou páteční a čtvrteční tréninky spíše rozjížděcí. Nyní máme možnost vyhodnocovat jízdu i pomocí mým dědou nedávno zakoupené telemetrie, jejíž součástí je i kamera, z níž je vidět, kudy jedu a s mým mechanikem probíráme ideální stopu.
Co bys z uplynulé sezóny výkonově vyzdvihl a na co bys naopak nejraději zapomněl?
Především bych vyzdvihl závody, při kterých jsem dojel na bedně, nejlépe na prvním místě a naopak bych chtěl zapomenout závody, ve kterých jsem se ať už vinou techniky či nějakou mou školáckou chybou připravil o dobré umístění, které mi pak chybělo i v celkovém pořadí.
Kolik času věnuješ tréninkům a jak se to snoubí se studiem na gymnáziu, praktikuješ individuální plán studia jako někteří z Tvých kolegů?
Motokárám věnuji hodně času. Poslední dobou jsem ve škole ani moc nebyl. Individuální plán nepraktikuji, nicméně jsem byl loni zkoušen ještě s několika spolužáky z celého pololetí ve všech předmětech. Bylo to proto, že jsem přesáhl limit tolerance zameškaných hodin a to téměř o dvojnásobek. Především za to mohly právě motokárové závody.
Zbývá Ti čas na další zájmy a sporty?
Občas jezdím na kole a někdy si zahraji tenis. Nejraději ale jezdím na minibiku po Plasích kde bydlíme.
Není tajemstvím, že v českém i evropském motosportu velice úspěšně boduje i Tvůj otec, jak jeho závodění hodnotíš, jsi vůči němu kritický?
Pokud si myslím, že mohl dosáhnout lepšího výsledku, kritiku si nechávám pro sebe, protože by se mě taťka snažil ujistit, že to tak není a nakonec bych stejně raději ustoupil. Naopak to ale platí. Taťka na mojí jízdu, když zrovna, jako už jednou, suverénně nevyhraji s velkým náskokem před druhým, má vždy kritičtější komentář. Můj mechanik Honza Dostál, kterému mimochodem vděčím za všechny své úspěchy......, ho ale většinou přesvědčí o tom, že výkon je dobrý a taťka se svou kritikou couvne, protože motokárám nerozumí tak jako autům.
Jaké jsou Tvé plány do budoucna? Až „vyrosteš“ z motokár přesedláš po vzoru svého otce do cestovních vozů či do formulí se snem vrcholné F1?
Určitě bych raději do aut než do formulí. Je to především kvůli tomu, že formule po drobných kontaktech nejede na sto procent nebo vůbec. Plechové auto je bytelnější a závodění je, řekl bych kontaktnější, zábavnější a vlastně i bezpečnější. Určitě bych se ale ve formuli rád svezl a vlastně kdo ví.....
Jak vyplníš zimní přestávku a v jakých šampionátech Tě příští rok uvidíme?
V zimní přestávce budu asi jezdit na simulátoru a budu pravidelněji navštěvovat školu. Ke konci zimy pojedeme na hory a potom bychom rádi udělali testování v italském Lonatu kam už pojedeme potřetí. Příští rok budeme určitě preferovat mistrovství ČR a Eurochallenge, ale pokud by to šlo, rád bych jel na umístění i MSR.
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho štěstí.